konečně začínám mít průjem, ale ješte to není ono

sedět ve sklepnim bytě
cejtit a
mít talent
a slyšet podporu
vlastní nedůvěry
sedět v hospodě
a pozorovoat
zmutovanou panenku
s barbie nohama
co visí na zdi špatně,
tak špatně , jak
jen ježíš nikdy nevisel a
když jim došli hřeby
pustili si rock n roll a
hráli šipky na sto let starym automatu
kterej fungoval divně,
jen tak napůl a
nikoho to pořádně nezajímalo
protože mohl jsi trefit a blikat a
zvučet jako šílenec a
pozdravil jsem bábu za barem,
co zdravim už pár let,
to ona
nalila tehdy kdysi když jsme pili
z bujné radosti,
jako když si kamarádky musej popovídat
nebo zašukat a
nejsme natolik chtěný
abysme uvažovali nad nechtěností
která nikdy neexistovala
protože jsme přepili i naši výjmečnost a
stali jsme se revolucí
hlásající jednu skvělou ideu za druhou a
bylo nám to fuk a
klávesy se míhaly a
tužky dopsaly a
došel nám papír a
proto ho tak marně musim žebrat....
píšu si na barový lístky a
popíšu jich pět a
nestačí mi ani kapacita
došel mi panasonic vole,
vyjeb se z techniky,
techniko,
seš moc technickej a
já jsem zmatenej a
svítí to černě
s bílym odleskem
mohlo to bejt lepší ale
došla mi síla jak se vypjat a
křičet
HEJ, já jsem na to PŘIŠEL
ale zaspim to dřív ,
než bych si na to vzpoměl
stačí že vím
že myšlenky fungujou
možná se vzbudim a
budeš princeznou
kterou už jseš
ale mou
stačí jeden obrázek a ty
dvě kukadla
strach skutečnosti
nás žene
k sobě blíž
víš?