ZAPOMÍNÁM
ZAPOMÍNÁM
poprvé spatříš svůj osud
když láska křídlem parafínovým mávne
to nezažil jsem dosud.
Zapomínám jak její oči vyryli do mě cit
a vše co kdysi jsem udělal,už nemělo smysl
v tu chvíli chtěl jsem jen její srdce mít
byla jako droga co omámila mi mysl.
Zapomínám jak její rty dotkli se mích
a já cítil v nich tlukot jejího srdce
jak něžně zněl její smích
když dotkli se naše horké ruce.
Zapomínám jaké to bylo vedle ní žít
jak já ji miloval
to nikdy nedokázal jsem na plno říct
tolikrát jsem toho litoval.
A teď už tu semnou není
nemám komu to říct
člověka ztráta milovaného změní
teď můžu to jen vykřičet do nebe,nic víc!
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
člověka ztráta milovaného změní
teď můžu to jen vykřičet do nebe,nic víc!
Nádherné!!!! ST
12.02.2011 10:00:00 | Nick Name
člověka ztráta milovaného změní
teď můžu to jen vykřičet do nebe,nic víc!
Nádherné!!!! ST
12.02.2011 10:00:00 | Nick Name
Pozdě, ale přece, alespoň modru si se svěřil.Velmi pěkná báseň,skvěle napsané.Veliké St.
06.02.2011 10:29:00 | CULIKATÁ
Konečně nějaká básnička, která má něco do sebe
a nejde jen o zmatené blekotání. Bravo tohle se mi opravdu líbí.
06.02.2011 09:24:00 | Dominik Plesr
k tomu je muzika,
ta silou svou vzpomínky oživuje
nějakým zázrakem do nitra proniká
a to, co v skytu kdesi máš, tak prostě vyplavuje...
k tomu je muzika,
ta najde i cos zapomněl a ztratil
nějakou formuli vždy srdci odříká
a to, co v těle schováno, se prostě vrátí...
06.02.2011 07:40:00 | šuměnka