Oceán Svět

Pověz mi střípku zrcadlový,
co jsem si schovala na památku,
na jakém jsem teď souostroví
a kolik na mne čeká Pátků?

Každý den s jistou vírou vstávám,
nepočítám už kolik let,
a čas od času ztroskotávám
v tom velkém oceánu Svět.

V ruce mám knihu Robinsona,
na krku mámin amulet.
Byla to vždycky právě ona,
kdo vedl mě....však teď?

Dívám se, zda ji neuvidím
na nočním nebi plném hvězd,
podle nichž se v noci řídím,
umí však snadno hlavu plést.

Někdy jsou moje cesty dané,
jindy se nechám unášet
větrem, který stále vane
nad velkým oceánem Svět.

Pověz mi střípku zrcadlový,
jaký mám zítra nabrat směr?
Bojím se, než spatřím souostroví,
že loďka bude plná děr.