Zlomená vteřina rozhodnutí
Zlomená vteřina rozhodnutí
oltáři na chodníku
Rychlé doteky očí
na boty a hromádku harmonik v igelitce
Pár slov na krajnici seznámení,
kde nevidíš pod slupkou vrásek
osobní víru
Druhé setkání končilo
objetím a kamarádským polibkem
Feferonková pizza
pro čtvrtstoletí nikdy neumírající naděje
pod střechou skály,
léto střídá zimu
bičem lepších a horších dní
Obsah krosny je Tvůj celý domov
Třetí setkání jsi provoněl
hned v úvodu darovanou květinou
I my na Tebe mysleli
a přivezli Ti nový kufřík na harmoniky
Nějakou jsi musel prodat, za dvacku,
už jsi neměl za co jíst…
Štěstí se však znovu obrátilo čelem,
našel jsi peníze,
koupil mi kytku a grog
Zbytky tří prstů nadšeně svíraly harmoniku,
když Pavel do mikrofonu zvolal:
„Harmonika – sólo!“
Půl večera jsi na vrcholu blaženosti
doprovázel kapelu, pak
pak jsi dlouho mlčel, kouřil,
a ucucával z placatky ve vestě
Sbalil sis krosnu,
odmítl pizzu,
a na stole nechal stát
svůj kufřík s harmonikami
Odkládám foťák, vypínám kameru…
Co se děje… Proč?
Jen jsi hlesnul:
„Mrzí mě to, ale končím…“
Jiskřičky v očích vystřídal hluboký smutek a rozhodnutí
Políbil jsi mi ruku na hřbet,
to prostě gentlemani dělávají…
a tiše jsi odešel
Kapela si nevšimla…
(protože jsi už dlouho nehrál)
Tiše jsi odešel
A mně je z toho dodnes smutno
Šedesát sedm křížků v duši,
dech, který už tolik nestačí,
a klubko smíšených pocitů
zlomilo nadšení
Tiše jsi odešel…
Ve mně však zůstáváš dál
jako člověk,
který rád vzpomíná na partu z volejbalu,
který má v rýhách svých vrásek věčného kluka,
který nesnáší lítost,
chlap s názorovými mantinely,
o ty se můžeš opřít,
když se životní cesta mění v bláto
Bezdomovec s charakterem a hrdostí
Můj první kamarád bezdomovec
(škoda, že jen na chvilku…)
Ale třeba se vrátíš?
Harmonikám schází Tvé objetí dlaní
A nám Tvé živočišné nadšení…
Tiše jsi odešel…
Ale my tu pro Tebe zůstáváme
Vrátíš se?
Komentáře (11)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
... vůbec nevím, jaký koment napsat ... skutečnost z Tvých řádků na mne vyskočila vlastní vzpomínkou ...
Tak napíšu, že bych mu moc přála, aby si jednou mohl tuhle báseň přečíst ... a pochopil význam slov jako jsou "přátelství, sdílení, pomoc ..."
Děkuji za tuto báseň ...
03.04.2011 10:50:00 | Bambulka
vracet se na místo činu
i bezdomovců je to zvyk
dát kříž na nášlapnou minu
za preludia harmonik
vracet se na místo činu
vzpomínek boty šije nit
a s furintstvím harlekýnů
jen hřbet ruky políbit
vracet se na místo činu
byť cesta rozbředla v bláto
pro květ, lásku, pro vteřinu
ten pocit snad stojí za to
***
Jiří
11.02.2011 18:50:00 | j.c.
Kolika zlomenými vteřinami musí člověk v životě projít.
Zdravím milou Levanduli :-)
10.02.2011 12:24:00 | Lota
Jde o nový začátek nové kapely, zatím ještě beze jména, jejímž spoluzakladatelem byl i harmonikář-bezdomovec. Pavel píše o dalším, teprve čtvrtém hraní... snad přijde...
06.02.2011 20:06:00 | Levandule
Je to skvěle popsaný sled okamžiků, vystihla jsi podstatu. A navzdory Nikotinovi tvrdím - vrátí se. Ten konec není naivní, je to vyjádření přání, víry a naděje, že se opět uvidíme (v Berouně - Popovicích, v Popovické hospůdce v sobotu 12.2.2011 od 18:00 hodin) nad hromadou písniček country & western music. My tam budeme a věřím, že i on se přijde znovu podívat a zafouká si do svých harmonik, i když (jak sám říká) není žádný Linka nebo Pleva...
"Tak kamaráde pusť ten kolotoč,
vždyť vidíš, že jsem tady,
chtěl bych si dokázat a nevím proč,
že jsem ještě mladý..."
06.02.2011 17:36:00 | G.P.
Tohle není "jen" báseň, ale mnohem víc. Zvláštně mne mrazí po těle po jejím přečtení... asi z toho smutna, co člověk ve své duši někdy musí uložit a pak z krásy srdce a upřímnosti, kterou v sobě máš, Levandulko! Když ale člověk moc chce, přání se někdy vyplní...
06.02.2011 15:07:00 | labuť
Levandulko, jsou okamžiky, které se natoliko vryjící do srdénka a duše... že když jeden tiško odende, my už nikdá nepřestáváme věřit, že by se jedného dne mohl ještě objevit... až za delší čas, zjevuje se nám v myšlenkách, vzpomínkách. ST!***
06.02.2011 14:49:00 | NikitaNikaT.