Vyhasínající písmenka

Kde jsou ta slova,
Odplouvající
V každém dalším
Momentu?
A kam mizí ta nová,
Přicházející
Místo nich?

Slepota v tichu
A v básni spousta
Prázdných míst.
Čas protnul nebeskou míchu
A vzdal se dalšího sousta
Pro ty, kteří v něm neumějí číst.

Včera je dnes
A zítra je před rokem
A na nebi zbývá jen lichý pár hvězd,
Jež předpovězen byl prorokem
Spolu s nočním číslem šest.

Kde jsou ta písmena,
Tryskající
Z nitra srdce?
A kde je ta doména
Nazývající
Se věčná láska,
Co nepřichází?

Pravda stéká
Se s pramenem
Neexistujících lží
A někdo ještě čeká,
Zatímco venku tma mží.

Vzdáš se ranního
Zastavení v poušti
S objetím ticha?
Zastavíš se za časného
Provinění v houští
Pro růži bez trnů,
Která nepíchá?

Jsme slepí?
Jsme blázni?
Jsme opilí
Vášnivou bázní?
…
Tak povídej,
Já poslouchám,
Zatímco má písmenka
Na papíře vyhasínají…