Ničitel!
Ničitel!
Prázdná duše,
Umírá sama
A hladová.
Tolik touží,
Mít Tě v sobě,
Jenže je to jako jed.
To ticho, tak
Hlasité, křičí!
„Budoucnost prý medová.“
Rychle se šíří,
To ječící „tiché“ stvoření.
Ničitel!
A co
já?
Kde mám svůj svět?
Uši bolí,
Srdce na kousky,
Slzami si polévku solím,
A z písmenek skládám Tvé jméno.
Ale to mě nezasytí,
Mou duši ne,
umírá.
Umírá sama
A hladová.
Tolik touží,
Mít Tě v sobě,
Jenže je to jako jed.
To ticho, tak
Hlasité, křičí!
„Budoucnost prý medová.“
Rychle se šíří,
To ječící „tiché“ stvoření.
Ničitel!
A co
já?
Kde mám svůj svět?
Uši bolí,
Srdce na kousky,
Slzami si polévku solím,
A z písmenek skládám Tvé jméno.
Ale to mě nezasytí,
Mou duši ne,
umírá.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Stalo se něco zvláštního :-). Zrovna dneska jsem večeřel písmenkovou polívku a přišel mi strašně zajímavej obraz:"skládám si tvý jméno", a nyní ho tady čtu v básničce úplně někoho jinýho, zakomponovanej sice úplně blbě, do úplný slátaniny, ale stejně je to dost zajímavý. A možná že "zajímavý" je pro to dost lacinej výraz :-).
07.02.2011 00:03:00 | Nikotin