TA, KTERÁ MILUJE NA KŘÍDLECH LÁSKY

V útržcích slz skrápím svou tvář,

slzy mi omývají mé vrásky starostí,

láska je hluchá – a Ty jsi lhář,

co je pro Tebe tou pravou radostí…?

. . .

Řekni mi, jak si Tě získat,

řekni jen, která ta cesta vede k Tobě,

cena Tvého polibku není nízká,

obraty líbání točí se ve výrobě…

. . .

Chtěla bych po Tvém boku stárnout,

překlenout přes propast lano a po něm jít,

všechno se přece musí dát zvládnout,

spojit nás dva – a nechat spolu žít…

…

Miluji, když se mi díváš do očí,

šeptáš mi vroucná slůvka o našem vztahu,

někdy se i motýlci lásky ve vzduchu roztočí,

někdy jsi se mnou…

…a jindy v tahu…

. . .

Táhneš jak pěšák na bílém poli,

vyhráváš i prohráváš,

ať už jsi se mnou nebo kdekoli,

snad se mě, proboha, nevzdáváš…?

. . .

Tvé starosti jsou i mými,

vím, že je já mohu léčit,

nejsou zakleta slovy čarodějnými,

chtěla bych se Ti v tomto zavděčit…

. . .

Ber moji lásku, jakou Ti dávám,

já milovat Tě budu napořád,

kvůli Tobě se mnohého vzdávám,

já skládám Ti poctu a milostný sonát…

. . .

Když tak v duši zalovím,

nikdy jsem nikoho nechtěla tak jako Tebe,

na křídlech se vznesu – nebo se v pláči utopím,

záleží jak nakloněno mi bude láskyplné nebe…

. . .

Bez Tebe je můj život ztracený,

bez Tebe jsem úkaz, o který očima nikdo nezavadí,

mé dluhy z lásky jsou již splaceny,

ten čas s Tebou, mi nikdo nevynahradí…