S e d ě l a
jsem ve čtyřicátém patře
vysokého pralesního stromu
jehož tenká kůra byla zpuchřelá
a vytvářela zvláštní reliéf…
Horizont nebe - moře se halil do barev
a telegram zněl jasně;
• v 18:30 na Sumatře
Výhled se vážně jevil čarokrásně
/ uměl si vybrat místo setkání /
Liány šimraly mě do dlaní
A listy rozvíraly se mi s menu k nabídnutí
Šumění moře v akustice květů
A plody džbánků s nektarem zhuštěné rtuti
Na plátně život hmyzích světů
Motýli k okrášlení stolu lampoví
A já se tedy opájela exotikou
když náhle dorazil…
/ pod jeho pohledem snad nejen nebe znachoví /
V tu ránu orangutan servíroval drinky
s chutí, jež přináší jen tento světa díl
my opřeli se do křesel, upnutých na řemínky
a každým ochutnáním, jak by ze mě pil…
Měl zálibu svou v nožích, tak ukázal mi dýku
poslední úlovek, skvost, umění i styl
pak zavzpomínal na Afriku
hlavu svou ke mně položil
a v kapkách deště bubnování
jazykem zvláštním promluvil;
že i když není se mnou, tak mě vlastně chrání
…a že má v sobě víc, než poznání a rétoriku…
08.02.2011 09:29:00 | šuměnka