o mě, o nejkrásnějších očích a o jedný posraný generaci

chladnej horkej
neprostupnej a průhlednej
jsem vystřelenej do vesmíru a
věděl jsem že jde to ještě dál
opilej
zkouřenej
sjetej a
uplně čistej
znuděnej šašek a sál pro 300 lidí a
přišlo jich víc než jsem čekal a
čekali jsme cokoliv
jen ne že vydržíme
šíleně mrazivej hrob naších vzpomínek,
pamatuješ,
v tý kavárně
ve který jsme nikdy nebyli?
já si to nepamatuju
tak na mě nekoukej ublíženě
protože jsem šílenej a
ne nevim proč jsem rovnou šel
neni snad lepší jít rovnou dál
říkali mi ty seš lhář
já celej nesvůj nevěděl proč
ten benzín tolik hoří
...
zapálil jsem si hlavu a
nechal ji zarůst
syfon zvoní
bublinky na skle letí
šťáva je malinová a
mý hovno bylo dneska načervenalý
včera jsem vypil víno a další věci
ne neomluvím se
pohádám se
ale nestihneš to
budu zase o krok napřed a
nebudu sám
dojdu pro ty nejlepší oči na světě
který hned křičeli a
my jsme brečeli
jen tak obrazně

picasso mi slzu na tvář namaloval a
já to dílo smyl
protože v dešti je krásně a
koupat se v potocích na silnici a
kolíbat se na korábu do kopce
já , opilej a skvělej,
dokonale s teplými dlaněmi a
rozhodností ,
já ten
jedinej a
všichni kolem jsou jediný a
všichni jsme jediný poslední zbývající,
posraná generace
posraná generace
posraná generace
já mu řekl
mě je to u prdele
jsem pesimista a
ať mě nikdo neotravuje a
zanevřel jsem na tu naší generaci
asi jsem moc starej,
kamarádi moji,
ale skutečnej a pravdivej
a jedinej,
jedinej kterýmu je u prdele
že jsme
posraná generace