Zlomky VI.

Ranní záře ve tvých očích,

a uvnitř mého srdce dosavadní prázdno.

Ranní paprsky skrývají se v pokoji,

a tak se zdá, že jich je dosud málo,

málo, aby začal nový den,

který by přivedl v zapomnění ten včerejší,

příliš málo, aby skončilo to skutečné

a naše ústa se pojednou stala znova němější.

Proto stále zavírám a znova otvírám oči,

a doufám, že svět snad už zmizí,

protože přišel již ten okamžik

šťastnější než kterýkoliv a jakýkoliv jiný.

Ale...to věčné ale.

Už nemohu pokračovat,

vždy si však budu pamatovat.

Vždy. A nikdy nebudu moci zapomenout.