Odpusť a buď přítel....

Chyť mě znovu za ruku a odpověz:
"Tvrdíš že jsi můj přítel, není to však lež?"
Tvůj dotyk teplý zahřeje mé ruce...
" Ano, jsem!" odpovíš trpce...
Proč tu trpkost a zlost tam cítím
a vím, že ač řeknu cokoli tak oheň vznítím!
Už to není jako dřív,
necítím z tebe bezstarostný smích.
Zeptám se: "Co se ti to stalo? "
Nedpovíš. Vím , to srdce ti to už vzdalo...
Chápu tvoji hořkost i tvůj žal,
já jsem ten člověk, co ti marnou naději dal...
Mlčíš a aniž bys řekl slova,
najednou obejmeš mě znova!
Divné to objetí se zdá být,
avšak je v něm určitý cit.
Ne nenávist, ba ani zášť,
už jsi odhodil hořkosti plášť.
Odpustil si dvé druhé půlce
i dkyž zbyde ti jizva po té kulce.
Děkuji za druhou šanci,
nic víc jineho nechci!