Rok 2012.

Dozrává již jaru každý kout,
kolikrát za život..neměřím.
Proč se očím nechce zapomenout
slovům,kterým přece nevěřím?

Pusto,prázdno,obloha čas vleče,
měsíc hvězdu do ramene kous.
Probouzí se polospánkem v kleče
bíbra tváře,zalesněný vous.

Na hladině střeva loňských větví,
mávaj lesním žíňkám na pozdrav.
Na jak dlouho budem ještě čert ví
vděční lidu za nynější stav?

Sucho v kapsách,žízeň o to větší,
zbývá ještě haléř poslední.
A na jaře nálada se lepší
a vrcholí nejvíc k poledni.

Ještě zní mi v uchu řeky tok,
stloukám kříže,hřeby nešetřím.
Doufám bude víc jara i za rok,
sám sobě se nikdy nesvěřím.

A začneme všichni zas od plíny,
narodí se noví proroci.
Jich přítomnost nám prozradí stíny,
bez nich si nevíme pomoci.

Dozrává již jaru každý kout,
kolikrát to bude..nezměřím.
Jak chtělo by se očím zapomenout
slovům,kterým málokdo věří.