Večernice

Tři kříže, prý jen bílej kámen,
minuty co ženou se k víkendu,
pás Oriónův oblohu obestírá,
bez rukou a nohou jen pláč mu zůstává.

Co se dnem, co nezapočat byl,
kde končí noc, nikdo nevěděl,
čím slunce bylo, než měsícem jest objato,
skrz hvězd šum a skřípavý zvuk vidliček po talíři.

Tam dolehl bílej kámen z křížů,
místo znamení, co nikdo nikdy neznal,
místo slov, která nikdy nikdo neslyšel,
tam dolehl zvuk, když Orion dovádí s Pannou.


Božské početí z hvězd jednoho pásu a věčné Panny,
rozsypány v nekončících zástupech čekajíc,
na možnost špásu s matkou jejich vlastní,
jedinou to věrnou z hvězd…

Večernicí…