Planetka Nemo..

Rozevláté vlasy sluneční
hlubiny prozářily
z šupin od jamky pupeční
rybí ocas vod víly

v příkrém rozporu s poprsím
tak lidským každopádně
s modravým leskem lososím
z mušle vylíhlá na dně

na mne čeká, já se nemůžu
hnout, zemská tíž je tatam
snad jediný ze všech mužů
jenž navzdor svým dvěm patám

zamiloval se do mořské
nymfy, jen v lehké říze
s obličejem jako broskev
dám zlato, mám peníze

jenom mě pryč odsud dostaň
zpátky k ní, prosím sladce
ze skály ve městě Kodaň
vyhlíží dívka zrádce

jenž nedostál rtů svých slibům
když Venuší byl přelstěn
konec všem mých věd důvtipům
nastal v cele beze stěn..

Víš, přišlo mi Nema líto
dívky, jež pořád pláče
jejích slz do vody vlito
množství má protihráče

planetka Nemo směr mění
k Zemi zamíří, běda!
zažehne ji vzduchu tření
touha se s touhou shledá

kontakt! - pak bouchlo to rudě
asteroid v plné síle
když s maximem v amplitudě
zvuků se tříštil, díle

zkázy ve snu, jenž v noci
zdál se mi ne napoprvé
zastavit v mé není moci
sny.. (jak v srdci tep krve)