Chvíle psaní

Verše tu skládám v kratičké sloky,
a řádky skáčou po úderech pera,
nořím se hloub do bahnité stoky,
hloub do jasného pološera.

Slova mi z řádku křičí,
mučím je as svým psaním,
po úderech pera....mlčí,
jak viník před potrestáním.

Trestem jim budiž ty krátké věty,
co tvořím za deštivých nocí,
ty chvíle když prolnou se světy,
a inkoust mě má ve své moci.

Kdy na čelo líbá mě krásná můza,
rukama šimrá na zádech,
kdy mozek vypne a srdce čeká,
čeká a čeká na nádech.