Zamyšlení

Otáčím prstencem Saturnu,
dělám z velkého malé,
snad si jej na prst nasunu,
bude-li to naše soužití trvalé...

Otáčím časem nazpátek,
klíčem z kosti nevěrce,
křísím oběšence z pod oprátek,
hledám ve znamení druhého Blížence...

Býčí zarputilost ze mě bije,
nejsem rváč, který rozdává,
kdo ubližuje slabým, ten ať zhyne,
a do nebe si přihlášku nepodává...

Tam se zlým prospěchem nikoho nepřijmou,
jenom člověka čestného, s duší čistou,
přes cestu kamenitou a obtížnou,
ovšem nikdo nikdy neměl tu cestu jistou...

V dnešní době krize a úpadku,
přecházíme přes nebezpečnou křižovatku
kdo dá všechno opět do pořádku,
když i ve vládě je to všechno o úplatku...

...a nemusíme se moc rozhlížet,
abychom pochopili, že někteří
nás prostě nevidí...


neslyší náš hlas,
který řve
bez příkras

...nebo jej prostě slyšet nechtějí...