Někdy to tak bývá...

Strachoval se o mladé dívky,
které byly bláznivě zamilované,
obával se, že je láska úplně
změní-nebo zničí...
. . .
Propadnou se do
svých vnitřních světů
bez realistických hrdinů...
. . .
Do světů s princi, kteří
jsou až nezdravě dokonalí,
mluví vytříbeným jazykem
a nenechají si sáhnout na
své vyleštěné brnění...
. . .
Čarodějové proklejí
ta srdce dívek na pouhý pohled
a princové, kteří to zvědí
se odeberou do svých hradů,
naberou zpětného kroku...
. . .
V respektu před magií,
že nechtějí být po
zbytek života mrkví
nebo jinou zeleninou,
raději písemně doloží
rozchod...
. . .
Dívky, které neumějí číst,
ale jsou pohledné,
což vyvažuje tento nedostatek
si přesto nenechají vymluvit lásku...
. . .
I kdyby se měly postavit
silám magie čaroděje,
i přesto, že jejich srdce
cítí bolest, kterou
ohlodá červ do poslední odezvy,
a povědět si to s urozeným
zbabělcem mezi dvěma očima,
tak to riziko podstoupí...
. . .
Je zbabělostí muže,
(ať má jakékoliv postavení)
dát jen tak sbohem dívce,
(ať už má jakékoliv vzdělání)
která si myslí v srdci
na jeho oči a jemné doteky
a podržení v těžkých chvílích...

...když on ji pustí k vodě
jako husu se špinavým peřím...

...a důvod neudá, protože hrdost
předčí jeho zdravé uvažování...