Tam v dáli...
Tam v dáli...
která možná udělá muže ze mě
kde o svůj život musím se bít
abych ho mohl žít
Tam za Mlžnýma horama
s bolavejma nohama
sedím ztrápen
dívám se tu do přírodních pláten
Kde krev s zemí jsou smíchané
a výkřiky bolesti do nebe jsou volané
Smrt tu na každém rohu číhá
doufám že pro mě bude tichá
Zvedám se k poslednímu boji
a zbraň v ruce třímám moji
k líci ji zvedám
k blížícím se siluetám
Střílím jako divý
já musím být živý
rameno škublo dozadu
ještě vystřelím po výpadu
Padl k zemi tváří
nikdo můj život nezmaří
musím vyhrát souboj se smrtí
abych mohl procházet svojí čtvrtí
Zapadá Slunce jaká nádhera
cítím jak mě provrtala kulka gangstera
Dopadám při krvavým slunci k zemi
tak končím tady slyším jak se parchant tlemí
otáčím se a střílím
vracím se ke všem krásným chvílím
z rány další už bolestí šílím
zásobník pomalu vystřílím
Bastard jeden je mrtev
už si chroupe v nebi asi mrkev
a mě už zavírají se víčka maličko
promiň lásko,tati i matičko......
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
to bylo psané po oprášení činek nebo před? :-D
trošku mi to vrací vzpomínky na včerejší zkouknutý film :-).
a i když to pominu, zanechává to ve mně stejné pocity.
Radši bych v těch dnech, co se mi teď míhají, četla něco veselejšího, ale když i to pominu, je to moc zajímavá báseň. Vždyť víš, že se mi ty Tvé líbí moc! :-).
a už nestřílej ;-).
13.02.2011 20:46:00 | Gabrielle
Tam v dáli, kde smrt nedá nikomu spát,
i tam jsou lidé, kteří chtějí se smát,
možná ganster, možná vyznává jiného boha,
tak v kapkách krve kráčí vojákova noha..
zbraně by neměly dělat z chlapců muže,
rudá nepatří ranám od kulek, ta zdobí růže,
aby samotné nebo svázané do kytiček,
kouzlily úsměv na tvářích matek i babiček..
přeji mnoho inspirací do další 100 :)
13.02.2011 20:05:00 | Lorraine