Let Ikarův

Stojí nad hlubokou roklí,
jen další blázen promoklý,
co se dolů vrhnout chystá,
když ztratil v životě místa.
Jeho snem bylo vzlétnout do výšin,
nikoli se z výšin řítit dolů,
však z nějakých neznámých příčin,
stává se nejrychlejším ze sokolů.

"Řekněte, co po světě je mi,
když svět mou existenci nechce.
Já toužím jen létat nad roklemi,
a plachtit ve výšinách lehce.
Já neprosil se nikdy o moudrost,
být dalším ve stádě volů,
chci tvořit mezi dvěma světy most
a proto nyní skáči dolů."

Z té výše se vrhá do hlubin,
ne nepadá, zvedá se plyně k letu,
pod ním promítá se jeho stín,
zří v něm svou okřídlenou siluteu.
Radostí naplní se žíly silou
a na křídlech letěl by do dáli,
pro jeho duši, tak volnou, čilou,
že by se na něj bohové usmáli???

Mladík o devadesát metrů níže,
dopadl a zemřel pak okamžitě,
mezi mnohé tam již položené kříže,
byl přidán další náležitě.
A ptáci, kteří letěli kolem,
se na hrob všichni usadili
a stal se pro ně věčným symbolem,
že člověk nesmí jít za svými cíli.