Hloubka

Proč plavu dál, když dochází mi dech,
Proč jen jsi stál, já padal po zádech
do proudu řeky, po zdech a kamenech
mohl jsem řícti, nech mě stát, jen nech

Namísto toho teď ruce mé se boří
a na dně řeky někdy roste i mech
jen tak si říkám, jestli se voda tvoří
v dobách jen dvou stech, anebo třech

Až i můj poslední dopis k tobě shoří
až potopím se ke dnu na nádech
snad uvidím nás stát zas na nádvoří
a zlomená kost zachytí snad břeh

Je lyrika sám, kdo lyriku tvoří
až na dno písmen po hlavě se noří
až na dno žalu a štěstí na nádvoří...

Natáhni ruku, ať tu neshniju sám.