Pocit marnosti

Mívám pocity marnosti
Že všechno co děláme
Co jsme dělali, uděláme
Je zbytečné

Mívám pocity marnosti
Že jsme pořád v kruhu
Že nakonec dojdeme
Tam odkud jsme vyšli

Vůbec nic se nezmění
Ať uděláme cokoli
Tohle moře nemá okraj
Žádná kapka ho nepřeplní

Vychutnej si každý okamžik
Protože jen okamžiky
Stojí za to-Jako střípky
Ty potom skládáme v jeden kus

Nikdy nebudou všechny
Nikdy nebudou pohromadě
Víc prasklin než výplně
Jak vychutnat každý okamžik?

Cokoli děláme, nedává smysl
Možná chvilkově
Pro daný okamžik
Na jako jeden kus

Stojíme nad otázkou existence
Ale vůbec nic to neznamená
Když vykročíme
Jen nezůstaneme stát

Jinak se nic nemění
Vůbec nic
Mívám pocit marnosti
Tak jako všichni

Jako bych se pohyboval
V těch pomyslných prasklinách
V labyrintu s ostrými hranami
Bez možnosti najít východisko

Snad proto mám pocit marnosti
Vyčerpal jsem síly
Snahou dostat se ven
Neměl jsem sem vůbec chodit

Bylo snadné nechat se vést mapou
Popraskanými cestami
Člověk si zprvu neuvědomil
Že bloudí

Bloudí, ztrácí se a ubývá mu elán
Krvácí drásán
Kdy jsem se rozhodl pro tuhle cestu?
Proč jsem nezůstal na povrchu?

Chyběl mi řád a směr cest?
Bál jsem se volnosti na povrchu plochy?
Toho že z ní mohu spadnout?
Tak proto jsem se dostal sem dobrovolně?

Jaký to mělo všechno smysl?
A jaké to má řešení?
Někdy mám pocit marnosti
Bez možnosti najít východisko.