Něco pro Tebe, mami...

Máš hadí jazyk plný jedovatých slov.
Uráží a štípou jak ten nejchladnější kov.
Škoda, že neexistuje sérum proti bolesti.
Dala bych ho tobě koňskou dávku do kostí.
Nebo kdybych aspoň po každém Tvém uštknutí
ucítila to poslední úlevné škubnutí.
Jak srdce se trhá a plíce naposled vypustí vzduch.
Mami, jsem Tvoje dcera nebo nervy Ti drásající duch?
Proč zbytečně hledáš důvod jak mě škodolibě ranit?
Nechci se s Tebou hádat a pak se stranit.
Schovávat se do stínu těch několika stěn
a v každé z nich dusit svůj pláč i sten.
Slzu nesmím upustit, jinak zlobou sršíš,
mám Tě hodně ráda, proč do mě rýpat musíš?
Dřív jsi mě slovem pohladila, duši stabilitu vrátila...
Mami, kam se všechna Tvoje pochopení ztratila?