Hra na polibek

Teď vám oběma zavážu oči,
otočte se k sobě zády
a dejte dlaně nahoru,
do levé ruky vám dám pistoli,
do pravé čerstvou růži,
nekoukejte, nesnažte se o to, prosím
ztratilo by to efekt a podstatu
. . .
oba dva jistě víte, proč tu jste,
vaše city se nemůžou bránit,
to je mi jasné, jako to,
že oba milujete moje srdce,
a já, přiznávám, jsem se
líbala s vámi oběma,
i když jste o tom nevěděli,
tak teď už to víte
. . .
proč vám to říkám….?
dnes totiž políbím jen jednoho z vás,
a ten, kdo to bude, ví jen to
moje prokleté srdce,
které dlouho váhalo,
teď je ovšem rozhodnuté
. . .
pokud to dotyčný, kterého nepolíbím,
(a to říkám bez legrace, ty pistole
jsou vážně nabité)
neunese přes srdce,
ať se třeba zastřelí,
vaše rodiny byly předem informovány
a kondolence s vašimi tvářemi jsou natištěné
. . .
jistě se ptáte k čemu je ta růže…?
to je tak,
jednomu v rukou zvadne a rozpadne se,
druhému rozkvete ještě více doruda
…
vy totiž pravdu vycítíte podle té růže
abyste pochopili,
nic neuslyšíte, po dobu této hry
budete poslouchat hudbu,
českou klasiku první poloviny dvacátého století
…
až podle toho, zda ta růže zvadla
či jsem dotyčného políbila,
(oba to poznáte za okamžik)
poté se můžete dále rozhodnout…

…oba máte svobodnou volbu…

myslím si však, že
šťastlivec se jistě neosmělí mne opustit,
protože vím, že láska je něco jako pouto

…a neberte svůj život za ztracený…

ta pistole je totiž
opravdu to poslední východisko



rozumíte mi, ne?