Vlak

Každou chvíli někdo zmizí,
chytí svůj vlak a žije,
jenže co já?

Stojím tu sama už pár let
a stále čekám na svůj rychlík
Život směr stanoviště Svět.

Léta přibývaj a nejede,
Omlouváme se cestujícím
za zpoždění,
Váš vlak vykolejil na trase Něco jako láska.

Příště popluji lodí,
Na vlaky dnes není žádnej spoleh,
asi proto, že je řídí chlapi...

A že je lepší Něco než Nic?
Dávám přednost upřímnému NIC
než falešnému NĚCO.

Utáhnu tkaničky,
rozšlápnu růžové brýle,
které si mi dal
a co takhle vyrazit,
ono ty koleje někam vést přeci musí...