Setkání víly a dlaka

Příroda volá, vodá ji vítá.
Bosa jde potokem, chvílemi lítá.
Vesele skáče, lehce se usmívá.
Však vážnost lesa, celou ji objímá.
Že je tu doma v hloubi srdce cítí.
Sleduje jak voda ze skály se řítí.
Citlivá a jemná, je přece víla.
Hravá a odvážná, ztělesněná síla.
Sedí nad vodopádem s duší nevinnou.
Její myšlenky lehce s vodou si plynou.
Pak náhlý ševel přeruší jí snění.
Zvíře ani člověk to však není.
Vlkodlak běží přivítat krásku.
Už dlouho ji sleduje,vidí v ní lásku.
Zastaví před ní. Je to mladý kluk
Z očí mu číší bolest mnohých muk
Mluví z něho moudrost, odvaha a síla.
Tiše na něj hledí, bezmocná je víla.
Pohledy si vypráví, svoje vůně cítí.
Už se ani nebrání, chyceni jsou v síti.
Kouzlem lásky spoutaní, se svobodnou duší.
Od teď navždy spolu, srdíčka jim buší.
Tak temný, silný vlkodlak žije s křehkou vílou.
Za lepší svět bojují společnou, mocnou sílou.