Vražda

(1) oběť

Vůně výkřiku
loužičky vody na podlaze z kachlíků
zaschlá nahnědlá skvrna na obraze
stín po těle co spadlo na zem


Svět se zdál být nebem, v němž žije se blaze
ale pak tiché ševelení vody navždy ztratilo svůj tón.
Když se sprchuješ, neslyšíš studené kroky na podlaze
i když jsou blízko. I když se blíží on.

Kdo si kdy věsil svěcené obrázky vedle umyvadla!
Dvakrát mrtvý spasitel nepřijde, když nebeská brána krví padla.

Stále, ještě teď, je tam Kristova laskavá podobizna a svatozář.
Jen ta stará krvavá skvrna kryje jeho tvář.

(2) vrah
Klamavé paprsky slunce i horké kapky deště
co víc si přát? Snad smrt zvaž ještě.
Aby se lépe spalo
tvé rozteklé tváři na polštáři
když se každý den tolik citů kolem nich točí
ve zběsilém víru upřímné přítomnosti.

Jó prázdnota, ta dovede dobře protřít oči,
pak je lehké zavřít a dát sbohem tomu kolotoči.

Když k večeru končící den přemůže spaní,
pro všechny zbyl jen mír na celém světě.
Protože ten, kdo spí, už nekřičí "bděte!"
Jenom mír, jako třešnička na vlídné dlani
a přetržená šťopka, co se nad ní klaní.