Zpověď blázna

Pohřbil jsem naděje svý,
v dáli však zřím deja vu.
Tenhle svět je jen klam,
dál tu žít nehodlám.

Pohřbil jsem všechen žal,
možná že jsem si lhal,
však už si nelžu více,
když září mi večernice.



Veď mě světlo na nebesích,
do dáli teď veď můj krok!
Můžeme se ukrýt v lesích,
na svět hledět z hloubi stok.

Když na nebe slunce vleze,
tak tě skryji ve dlani.
Na hlad vystačí askeze,
a na žízeň líbání.



Pak však přijdou bílí páni,
tvrdí, že jsou povoláni,
že Ty vůbec nejsi živá,
že jsem blázen co se skrývá.

Po porážce v marném boji,
zavřou mě v bílém pokoji,
sami jsou to blázni městští,
neopouštěj mne mé štěstí!


(PS:...věnováno všem mým spolubláznům v boji za fantazii proti realitě...)