Tanečnice

Jsem sama, jsem tady
však nevím si s ničím rady.
Jen vlivných slůvek pár
by rovnalo se záplatám
na košili jež mi byla dána,
Osudem, jež je tak krutý:
že láska odpluje do neznáma
v rytmu hudby krásný a smutný.
Já už se smířila, že jsem sama,
už jsem se smířila,
je mi říkají Temná dáma,
co v rytmu hudby
v těch hrubých tónech
tančí sama.
Jsem opuštěná tenečnice,
jsem čistokrevná lvice,
které jiní se bojí,
o kterou málokdo stojí.
Však v rytmu hudby,
plní se mé tužby.
Když tančím,
nevadí mi, že jsem sama.
Mě to stačí,
já se dokážu smířit
s úlohou jež mi byla dána.
Jsem vyděděncem doby,
ta skutečnost je mi známa.
Ale co se dá dělat,
nemá cenu se hněvat.
Tanec mi pomáhá,
také uklidňuje,
neduhy vstřebává
a žalu zbavuje.
Tancem žiji, tancem jsem,
jen v pohybu smysl vidím
a tančím každým dnem.
Ostatní tančí v páru,
jen Já ne.
Je to snad svoboda pohybu,
co mě tak uklidnňuje?!

Tanec však nestačil už od toho dne,
co já otevřela oči a usmála se.
Co jsem spatřila někoho, kdo je taky sám.
Mluvil tak krásně a v jeho očích třpyt byl.
Vypadal, že jen pro tento okamžik zrovna žil.

díval se na mě ataké se usmíval,
moji ruku do své vzal.
Vyzval mě k tanci
a já přijala tu šanci-
nebýt už dál sama,
nebýt Temná dáma.

...

Štěstí s láskou kráčí ruku v ruce,
nelze je koupit, či získat,
musí člověka oslovit..
..velmi zblízka.