Ever see you again

Věříš na zázraky
a v tichu přemítáš,
zda se ještě načekáš,
než slunce zahřeje nás
skrze mizející zimní mraky.

Věříš v jarní kapky
slunečního tepla,
které stečou Ti po tváři,
a taky v okvětní plátky
sedmikrásky,
které Tvůj den uprostřed
doznívání zimy rozzáří.

Věříš v lásky cestu,
žijící v našem pozemském ráji,
a hledáš svou nevěstu,
která zmizela Ti
v zaprášené Homérově báji.

Věříš v nevyslovená přání,
zatímco zatoulaná jablka
v obilných polích zrají
a čekají… na vyzvání.

A věříš taky mně.
Snad ne jen povinně
a opilý po víně,
snad i trochu nevině,
když vstupuješ do síně
s hudbou polední,
tehdy, když vyzvání nám
píseň první, co bývala poslední.