den

Zrána káva je černá vpomínka na tuhle noc.
Dřív než těžké slunce rozpálí den,
zapálí silnice i polní cesty, sním stejně žhavý toast.
Den je pochopitelně směr od včerejška k zítřku
Pár všedních věcí,
za hlavou činel a v pravačce knížku
a večer už je zas jak sen.
Zpoza mozku přitáhnou mraky
a nekonečná hrst drobků z hvězd.
Zmizel den, řeč a mlčení
zase začíná se plést.

Příští den...v tom samém kruhu
a co je za kruhem?

To je jedno. Proč se z něj dívat ven.