Štafeta

Láskyplně se koukám na lidi přede mnou
jak celé dny pracují, s nadějí k zítřku
jak plodí děti, a ty zas další
důstojně, bez rozpaků

jak s trpěním scházejí ze světa
prázdni, bez štafety života
jak ženou se pořád a pořád dál
a smyslu? - tu by se jeden bál

dřív jsem se mu smál
v hranicích prázdnoty
sám a sám

a zbídačený pohled chudáka, jenž se zamyslel
k čemu, toť otázka, však truchlí pak zbytek života
v kaluži nepochopení a plivanců zásobené
více lidí jako tento, tak už tu nejsme