Upír

Jak mohl jí jen život vzít,
Nepotlačit touhu pít,
Nestačila kapka vášně,
Nyní cítí se tak zvláštně.

Rudý krve života proud,
Nemohl se odtrhnout.
Navždy věčné odříkání,
Snad to stálo za to sání.

Vzpomíná teď na krásné chvíle,
Kdy s lilií seděla střídmě
Na rtech úsměv perlový,
On úmysl jedový.

Chtěl jí tolik jenom pro sebe,
Jakápak svoboda pro tebe?
Chci tě mít a chci tě vlastnit,
Tvojí krví den projasnit.

Sýček půlnoc odbíjí,
Upír se údolím řítí.
Je to moc, že popíjí
Měsíc mu na cestu svítí.

Tu, na stráni měsícem ozářené,
Kapradí vraždou zasažené.
Upouští kapky rosy,
Jakoby plakal kdosi.

Upír vzhlédne vzhůru,
Stáhne ruce po svém kůlu.
Bez ní nechce žít,
Lituje, že touha donutila ho jí život vzít.

Probodne se kůlem prudce,
Její krev je cítit trpce.
Chápe už co je cenný,
Co zničil, ani o tom neví.

O té doby za úplňku,
Vzduch zvláštní nádech má.