Rudé noci

Chci cítit suše bahnitou zem,

chci hledět smrti dovnitř očí,

kolem nichž světlo roste dnem jen.



Chci žít tisíce rudých nocí,

jejichž chuť rozlije se v ústech,

jejichž zvuk rozbije se v krocích.



A chci spatřit tvůj blažený úsměv,

ponořuje se v oceány

z bílého prachu, pryč všechen spěch!



Pojď. Můžeme putovat sami,

můžeme spatřit vše, co chceme,

dojít až tam, po samé brány ...



Neber nic. Smrti dáme darem sami sebe.