Mrtvý pták

Když jsem se dnes toulal domů,

spatřil jsem mrtvého ptáka,

ležel kousek vedle stromu

a pohled můj tiše lákal.



Ležel jako by nikdo jiný

neměl spatřit ho nežli já,

jako by jen můj stesk tklivý

mohl pokoj a klid mu dát.



Jeho tělo, které bylo

malé už během života,

choulilo se, křídly krylo,

odkrývalo mi jinotaj.



Jak může ptáček přikrytý

prachem a špínou lidí cest,

zůstat než k zemi přibitý

v tom prašném prachu českých měst?



Jeho tělo malé tehdy,

teď zdá se ještě menší,

překročit ho chtějí jedni,

obejít jemnocitnější.



Já chci ho zvednout a pohřbít,

já chtěl bych mu vdechnout život,

mým údělem je však jen dál jít.