místo vůně domovů
z pálených cihel
co zvoní
usedají na židlích z trubek
a vdechují prach
27.02.2011 09:58:00 | Kapka
„Ahoj,
jsem stavitelka fragmentů!
Hledám tu náboj
osobnost
a v jistém momentu
jste pad´mi do oka skrz žluté sklo mých brýlí…“
A když jsme si zrak poměřili
abychom dali úplnost
té civějící chvíli
pohnul se jeden válec v druhém
i z prstů kšilt změnil své zaoblení
/ měl oči jako uhel
dík stínu snad, či zornic rozšíření /
my vdechli hvězdný prach
a roztáhli své úsměvy…
Kdo ví;
zda poznání mělo ten silný účinek
či imaginace a její práh
přes který překročit jsme směli
či naše směšné oděvy
a nebo jemné žebroví
či nad obočím posunek
k říkance s petrželí…?
Prostě jsme rozesmáli se
tak od hlavy až patě jak se říká
a z plna hrdla k tomu
že břišní svaly neškrtly si víc
jeden potulný balík
co myšlenku už nese v nadpise
a s rozumem si tyká
a jedna povětrná škatule
co zabývá se přetvářením zlomů
a rozbíjením definic…
…A pak své všité hologramy hbitě rozkmitali
by v pochopení zítřka, dělali to, co minule…
22.02.2011 10:20:00 | šuměnka