Kdysi dávno...

Kdysi dávno...

V řece teče špinavá voda,
zabít by se byla škoda.
Znečistit ji ještě víc,
nezbylo by po mě nic.

Možná ani to tělo,
na kopci vystřelilo dělo.
A padá nějaká budova,
na světě vládne chudoba.

Chudoba a hlad,
šíří se chlad.
Po mém těle zas husí kůže,
kdo tu temnou válku zastavit může?

Kdo nám vyhrát pomůže?
Silného soupeře přemůže?
Nade mnou se nebe tmí,
někde v dáli už hřmí.

Po vesnici je cítit podivný pach,
myslím, že to je strach.
Temnou oblohu rozčísl blesk,
a mě zachvátil stesk.

Stesk po muži,
co si zachránil kůži.
Mě nechal tady,
nechal mě umřít hlady.

Možná do hlavy kulku dostanu,
a na své vyzáble nohy už nevstanu.
Divný konec by to byl,
mi by se však nelíbil.

Zkončit bych to chtěla,
vybrat bych si možná směla.
Nebe či peklo,
víc a víc špinavé vody teklo.