řečnická...

s vášnivostí
novátorské smělosti
inspirujících vnuknutí
přednáším na katedře lingvistiku
vznešeným tónem
se smyslem pro zdobnost
rozvolněných vět
a vynikám v probírce sekvencí
s nenadálými začátky
alternativních konverzací...

ovšem pak vyjdu ven
náhle zaskočen
možným dialogem
býti osloven…

neumím se bavit
s neznámými na ulici
natož na večírcích
takže na ně nechodím…

radši jsem
častým návštěvníkem barů
mezi těmi ostatními
co se nepokouší o sbližování
rozhovorem
a navíc v dnešní době
kdy šaty fungují jako jazyk
je zcela zřejmé
že nevlastním žádný z obleků...

jsem něco jako krejčovský koktal
neschopný přijít
s nějakou formulací
o hlavě s patou
případně rukávu a nohavici
která by zbavila toho druhého rozpaků...

až jednou
sedla si ke mně zády
a v jemném ohybu
podmořského světla
co se rozprsklo po baru
zavrtávajíc se do obložení
z mahagonu
svinované do lahví
vypadala
jako mladá kukuřice
v napůl svlečeném listoví
úplná Irma La Douce...

napadlo mne
prosté oslovení
pardon slečno jestli dovolíte
rád bych vám řekl
o sobě pár slov
už jen proto
že je těžké
jich o mně říct více…

usmála se
proč ne pane carezzevole
klidně mluvte
i s tím přízvukem
kdy bych
zní jako pich
mám doma jednu lahev
k otevření
u té mi to dopovíte...

s radostí
má Charmian...