Strom moudrosti

Uprostřed pole jabloň.

Zelený kmen, zelené listy

a jablka podobná tvářím.

A blízký člověk je si jistý -

- strom moudrosti koncem září

předá své vědění tvářím lidským.



Muž jablka prohlíží a vybírá,

a již pohledem myšlenky umírají.

Lidé poznávají a v poznaní jest život,

ale poznání jest smrt nazírají,

přesto nepoznává nikdo.

Život štěstím nazývají.



On utrhne jablko a skousne,

lehký po tváři rozlije se úsměv,

hluboký v srdci žal, ale v duši klid.

Jabloň stojí sama, zlomená, stojí nuzně,

shnilá jablka jsme nechávali ležet my,

a raději jsme do poslední chvíle trhali života růže.