Rozloučení

Do rukou vzít tvůj obličej,
zhladit tvé vlasy,
polibkem obdarovat tvá ústa,
jazykem vyzkoušet tvé rety.

Tam k cestě té prostřední,
stál kříž bez nápisu a ramen,
co dělil jednu ženu a mnoho cest,
na několik směrů a ještě více pokažených panen.

Průvodem, který hvězdy sledují,
skrz ty prašné silnice a klidná pole,
v zástupu v čerň oděném,
pláčeš a jen hladíš zplihlé vlasy své.

Oči bez jiskry, ústa bez zubů,
srdce už více nebije,
a jen saténové víko vzdává holt,
na posledním tomto rozloučení…