nulové gé...
nulové gé...
skoro nahá
s otevřenýma očima
na něco
co jsem asi nikdy neměl
uvidět
pak zkousla ret
a drobné kapičky krve
se kutálely prostorem…
za jedním uchem
jí rašil trs kopretin
za druhým doutnala
nohavice ufláklé v půli stehen
vlasy rozpuštěné
jí proplouvaly kolem obličeje
jako mořské chaluhy
a rozpustile
pohazovala pravou rukou
s kamínkem...
rozevřel jsem jí
opatrně pěst levé ruky
něco se uvolnilo
a pomalým přetáčením
klesalo k zemi
pak se teorie roztříštila
a rozezněl se zvuk vesmíru...
v knihovně drahocených relikvií
nikoho svatého ještě nenakrájeli
tak jemně
jako šum atmosférické elektřiny
co zní jako podprahová symfonie
písečné bouře…
udělal jsem několik přemetů
vyklepal z vlasů
pár stříbřitých kuliček
a začal je odpalovat....
ona se smála
smyčcem hrábla do strun
potom z kapsy vytáhla vodu
v dlaních ji vymodelovala
do věže majáku
abychom se odrazili spolu
z beztíže
do hájemství ptáků..
tam je totiž doma
má Meta
z Morfozie...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
krásně v mysli zhudebněné..ST!!!
24.02.2011 17:34:00 | xoxoxo
V z n á š e l a jsem se
skoro nahá
v lydické modusu
hudební exprese
od ef, gé, á až na há
a kráčela po linkách z bambusu
za uchem kopretiny
na sobě utržený džíny
a v pravé ruce notu z růženínu
On byl už za mnou v poklusu;
• otočil klíčem
• oblík si želvovinu
• dal chuť si na pusu
• a cé, dé, é dal do tlumiče
/ tím dosáh´ k mému klínu /
Otevřel oči / A já jen skousla ret
Pak sluncem pootočil / tím pohnul antisvět
Uvolnil napětí / A já se rozezněla
Horký vosk zpečetil / abych mu nezmizela…
Roztříštil teorii vesmíru
Já smyčcem zastrunila
A když mě rozbalil jak svitky vzácných papyrů
tak symfonie bouří písečných jen obraz dotvořila…
…už znal, co bude dál!
že usměju se pro to, aby oheň vykřesal
že z vody stvořím svět pro naše další kratochvíle
že plamen v dlaních bránu prostě stvoří
A když se zatvářil jak drze, tak i rozpustile
…tak stejně jako já už v těle vlál.
A cítil, že i hoří…
24.02.2011 16:26:00 | šuměnka