načichlá deštěm

...
Nebe je opět šedé. Jako nedočtená próza.
Vztahuji k němu ruce
ale netuším zda tu bude ještě zítra
on nebo já
Je duše opravdu nesmrtelná?
Budou nás opět lynčovat.
Vypadá to že zas bude pršet.
Ale tohle je jiný déšť.
Ne jako když jsme spolu byli v létě.
Usmál ses. A byl jsi tak krásný
až se mi chtělo plakat.
Tohle jsou kapky z olova.
Promiň že teď Tě nebudu fotit
jako katedrálu
která na mně mžourá z kaluží.
Byli jsme šťastní a ten déšť
nás tenkrát spojil.
Tolik se bojím

...
můžu Tě ztratit

Jako jsem v dešti kdysi ztratil
Tvé psaní

Je Bůh? Ano.
Ten můj se jistě hněvá.
Bojím se žít
abych Tě neztratil.
Bojím se umřít
abych neztratil
sebe

...
A co nebe? Je stále tak šedé?
Víc než můj život jistě ne.
Postrádá snad Boha?
Je mi to fuk.

Hlavně že já ho našel...

...
jako Tebe v tom dešti
pamatuješ?