Přestávám

Přestávám věřit přáním a snům, noci černou barvu a světlo dnům...
Přestávám myslet, přestávám se bouřit, přestávám dýchat a přestávám kouřit...
Přestávám cítit chutě a vůně, na místo očí jak moře dvě tůně...

Srdce mi praská a má duše stůně, na hrdle zářezy - visím na struně...
Král bez poddaných sám sedí na trůně, uprostřed džungle opuštěné slůně...

Přestávám číst mezi řádky a dívat se zpátky, zapomenutý džin v láhvi, bez zátky...

Uplakané dítě samo, bez matky, chatrný most přes propast, bohužel moc krátký...
Ďábelsky krutý, jak s peklem hrátky, v manéži na laně pochod bývá vratký...

Přestávám mluvit, používám zkratky, špatně ztrávené jídlo - ven tečou jen zvratky...
Přestávám se hýbat, taky přestávám psát, nemotornost mě nutí tekutou stravu sát...

Prosit o odpuštění a před kým se kát?
Života se bát, vždyť on je náš kat...