meditantes...
meditantes...
a nechal včerejšek
ve změti schematických obrazů
ať se uspořádá sám…
mezitím co levitoval
já přemýšlel
co jsem čekal
co čekala ona
co jsem si myslel ale neřekl
co jsem řekl ale nemyslel
a pak
jak si balila…
problém je
že to můžu zamíchat jak chci
stejně se sestaví
klubko hieroglyfů
pořád do jednoho
ústředního prvku..
jak stojím v dešti
a dívám se
na temný kouřový chochol výfuku
jak uniká s ní v tichém ohlédnutí
i s horizontem..
poslední co jsem viděl
jak mě někam posílá
jistým gestem…
pak nastala exploze
vytvořila bílou stěnu
bleskového žáru
který na pozadí noci
proměnil nevýrazné kontury
mého těla
v jeho fotografický negativ
jako uhel
proti hořčíkovému nebi
a jediné
co jsem v tu chvíli cítil
byla vůně vlastního prachu…
otevírám oči...
no to je dost
už jsem měla obavy
že tě to záření
akrečních disků kolem
ven nepustí...
stál jsem zgalvanizovaný
jejím úsměvem
a ona kroužila kolem
jako zpomalený motýl
odhalená zvláštností
ve zjevení tajuplné šílenosti
co je projevem
lidských evolucí...
má Chastity...
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Četla jsem na Xkrát a pořád nebyl konec...
( a Váš dialog s šumenkou - no, nemám slov! )st*
25.02.2011 19:54:00 | spare
Život je jak puzzle...ze střípků se skládá celek a drobné radosti,pouze najít tu správnou polohu...ó,Salambo.:-)
25.02.2011 17:30:00 | střelkyně1
Tentokrát n e ch a l
levitovat včerejšek…
Tak jsem si konečně už udělala pohodlí
A sledovala jeho myšlenky;
• ne že by s nimi někam spěchal
• vylétaly si pomalu snad věk
• některé sedly na můj nos
• jiné se do srdce až zabodly
• byla to směsice pravd, vizí, fantazie
• i zápletky a tajenky
• klikatá čára zmije
/ a jak by řekl On; změť schematických obrazů /
Dost mě to bavilo!
A kochala jsem se tou relaxací chvíle
Byl mužem stvořeným ze zvláštních úkazů;
Měl oko tornáda
A hrdlo, které ústilo
až někam do defilé
všech jeho niterností zamotaných do žhavého drátu
I On měl svoji Achillovu patu
A kouzla Merlina
Končil, kde jiní začínaj´
A start byl jeho doménou
Ramínko nosil v ramenou
Viděl i za několik rohů / býčí mohutnosti /
Cit střádal do batohu / s vizitkou absurdnosti
Zamíchal kávu nehtem malíku
Pomalu
A potom ještě zas…
A na dvou hladinách se dostal k průniku
Z něj gestem zvedl spirálu
Tím stvořil mezičas…
Už samosebou věděl
že mysl moje opět zpozorněla
A já jak zpomalený motýl
co letěl jeho drobnohledem
…otvírám oči do hustoty, by spojila se naše těla..
25.02.2011 15:38:00 | šuměnka
já už o ni žebrám taky dost dlouho...
/ a slyším nevyslovené "trhni si nohou".../ :)
25.02.2011 14:56:00 | šuměnka