na konci

...

v roklině hluboké
život vzal čas,
z očí ty plamínky
zfouknul při vydechnutí,
s ozvěnou ve sklách
utichnul hlas
a nad ránem vychladlo
obejmutí

...

z údů se ztratila
veškerá síla,
ted staly se součástí
polomu z větroví,
už tu nebude slyšet,
slůvka Tvá milá
a to jak Tě miloval
už nikdy Ti nepoví

...

s posledním svítáním
krvácí nebe
a v hrdi mužné
selhal už sval,
člověk jež sycen byl
láskou a chlebem,
ten
který celým svým bytím
kdy miloval

...