Nový kamarád

Hledal jsem dlouho přítele,
aby pranic společného neměl s lidmi,
až jsem o něj zakopl na dně zmole,
zavalené do půli odpadky ze vsi.

Zapomenutý hlídač bažiny,
plné černých kořenů v zeleném slizu,
snad nešťastných utopenců pařáty,
jež zoufale se svých stébel chytají.

Neuvěřitelně máme podobné osudy,
pro okolní svět jsme dávno zbyteční,
dva odepsané trouchnivé pařezy,
z nichž asi sotva poupata vyraší.

Rád za ním chodím pro posilu,
když už to není k vydržení,
sedím na myšmi prožrané otomanu,
mlčíme spolu a sníme pod hvězdami.

Víme o sobě hodně a možná taky nic,
nevím zdali ho dojímá lidské trápení,
i když já dobře vím o tragedii jeho,
kdysi nejztepilejšího stromu v okolí.

Temnotu kolem narušuje,
krvavě rudý ohýnek mé cigarety,
a namodralá iluminace v bažině,
zbylých pár bludiček neposedných.

Dobře si beze slov rozumíme,
nehnutě jsme si prošli cestu dlouhou,
snad jeden druhého smrtí nezradíme,
nebo náš vztah odpadky nezavalí.