Vidoucí?

Vidoucí? Nikdy ty slova neznalá,
beze slov, bez vět zkurvená,
v okamžicích kdy mlha objímá tvář,
jen slzy jsou duší, co vzbuzuje cizí svár.

Na krok jeden, či dva step by step,
daleko vždy bylo dále než jest,
bez příčin, bohem byl pravý bi(tch)č,
který na záda dopadl, navždy takový svět.

Vidoucí? Bez kapky víly zelené,
nikam, za žádnou z mnoha hranic vznešené,
neviděno pro jeden plášť a pláč ze zmrzlých jeřabin,
kam noční tvor, člověk bez duše, proklíná svůj splým.

Vidoucím, vznešený básník byl,
Arthur jehož jméno jest…