Odpoledne

Začátek vlažného odpoledne,
slunce svit v úhlu kolmém.
Realita kopíruje svit,
vně-my přízemní uzavírají symbol Teď.

Záludné otázky bez odpovědí,
kladou se na podnos beze slov.
Úzkostně tající zpovědnice bez zpovědí,
hledajíc znamení v okamžiku slov.

Jak krásné by bylo topit se v okouzlení,
divného světa bez žádného omezení.
Těkavé momenty věčnosti v záštitě dění,
Denní to nekonečné snění.

V pohledu sebe poznajíc řád,
Věci dech beroucí nosí znak Teď.
Neřády s řády za poblouznění
Plujících po našich zdech.