JIP

Moje duše je na startu
jednotky intenzivní péče
a až tělo předám skartu
nemá cenu brečet

ležím a slunce mi hladí víčka
a do daleka koukám
cítím že dohasíná moje svíčka
která mává jarním loukám

přemýšlím coby kdyby
a kde udělal jsem chyby
koho bych rád viděl
a kdo se za mě styděl

času tu mám fůru
a sestřičky jsou krásný
jdu poslední tůru
mým světem básní

Mé návštěvy se tenčí
a slůvka se motají
a na zprávy z venčí
ptám se jenom potají

ptám se na odvahu sněženek
a jarní dech
na dech který včely vyžene
vypít mokrý mech

ptám se na sílu sluneční
a tajemství měsíce
na teplé dny sváteční
jež hřejou nejvíce