Bez křídel...

Zas chce se mi zastavit kroky
a upadnout do zapomnění
nepřestal by se točit svět
jen přestalo by to vnitřní chvění
kdy tělo má navrch
nad lidskou myslí

zrušit svá přání i sliby
snad i ostatní prominou
vždyť mně to šlo tak lehce

nechci černý závoj
ani ticho kostelní
nežádám rozkvetlou louku
ani nebe plné hvězd
jen bezesně spát
a zaspat minulosti pád i let

zabila jsem v sobě samu sebe
ve jménu lásky
té intrikánky
co teď z dálky se směje
otočená zády
divný přízrak v bílém rouchu
co v mé tváři odráží stín

najednou je mi zima
a chtěla bych spát

možná do krásného motýla
se po probuzení převtělím...