U kamenného majáku

U kamenného majáku

Anotace: nedaleko, a přece tolik daleko domů

mnoho chvil u moře jsem ztrácel před kiosky
v básnických místech
na ledovém pobřeží...

mé vzpomínky se nejvíce vracejí k jednomu z nich

rád jsem si chodil prohlížet
náramky z jantaru
plachetnici
námořníčky a vojáky
rybáře s rybou na udici
lodě s racky i majáky…
a nejvíce krásnou trosečnici
tolik se podobající jedné známé

vytvářel jsem si nejen iluze
a romantická dobrodružství
v nichž jsme se za úsvitu drželi za ruce..
ale i vířil písek na pláži abych ještě chvílí s níž je člověk
tak velmi krátce živ
po svém ztišení
naslouchal moři

právě z těch setkání jsem ji znal
a často nesměle chodil dívat se jen na ni
jak tam zasklená duše psala o tom co ji trápí a jindy
v lehkém veselí škádlívala plavce

ona již cosi tušila a proto jsem přicházel nepozorovaně

také jsem se utápěl a zoufal víc než se vůbec zoufat dá
a denně a úplněji se mé vyvolené podobala

chtěl jsem ji stále více znát
i začal toužit jak jen dokáže tón za tónem znít
až rozhodl se na ni jít a říct..

„Víš..čtu Tě už dlouho.“

onoho dne už tam nepsala a já zůstal sám se svými bláhovými sny
hledal jsem ji
v přístavu mi jakýsi kurýr pověděl
kde najdu
všude zářila stylová modř
na útesech svit jak nekonečný ubrus
na němž ulpělo cosi verše
pro úhledně složenou bordovou sukni a sněhobílou halenku

za nějaký čas mne oslovil oceán
zoufalče ve svitu luny
kdy mi představíš kurýra severů?

kurýra severů? opakoval jsem si jeho slova s podivem
a později mi došlo že se nešla nahá koupat
jen chtěla abych uvěřil její strach ze tmy

bohužel poznala že ji vidím pro sebe nejlepší
a zůstala pod tím nekonečným ubrusem
ve verších
skalní
oddaná svému přesvědčení o skromnosti a pokoře..

i trochu v očekávání
jestli cosi odhalím..porozumím té síle nevyřčených
nenapsaných slov

a já sešel před útesy abych přiznal že v životě jsem našel
náramky z jantaru
plachetnici
námořníčky a vojáky
rybáře s rybou na udici
lodě s racky i majáky…

jen oceán v dáli
je stále volně večerní zrcadlivý a ledový
když na nebi souhvězdí natahují ruce
a jinde ticha v temnotě čekají
červánkové slunce pro život hřejivý
Autor J's .., 02.03.2011
Přečteno 331x
Tipy 23
Poslední tipující: Helena Lovecká, Niky88, NikitaNikaT., Xantista, Psavec, hanele m., CULIKATÁ, Romana Šamanka Ladyloba, labuť, Kars, ...
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Nádherné počtení, děkuju... víc slůvek není potřeba. Každé slůvko, písmenko dobře ladí a já slyším šumět moře a vřít oceán láskou a tím západem...

03.03.2011 07:40:00 | NikitaNikaT.

líbí

Velice tlustá básnické střevo a neskonalá výdrž!!!

02.03.2011 14:28:00 | Xantista

líbí

Krásně zasněná :)

02.03.2011 09:07:00 | Ollie

líbí

Sny jsou jako pavučiny, poletují ve vzduchu, lapají nás jako mouchy a nejhorší je, když nás sežerou. V lepším případě se na nás jen nalepí a jdou děsně špatně sundat. I přesto přes všechno si z nich odnášíme víc poznání, než jim jsme často ochotni přiznat. (Přinejmenším sobě o sobě. :))

02.03.2011 08:21:00 | Dota Slunská

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel